Pražská labužnická zastavení - tisíce chutí pod stovkou věží

Abychom pochopili, proč je tato kniha tak výjimečná, musíme nejprve pochopit, kdo ji napsal. A to není jednoduché – protože Pavlína Filipovská není jen herečka a zpěvačka. Je to živoucí encyklopedie české kultury. Žena, jejíž život se prolíná s dějinami české zábavy tak těsně, že je od nich prakticky neoddělitelná.  Žena, která Prahu nosí v srdci, která je sama kus pražské historie a která vám s lehkým osobitým stylem ukáže hospody, které pamatují císaře i básníky.

Narodila se 28. května 1941 na pražském Žižkově – a už tato skutečnost o ní leccos vypovídá. Žižkov, čtvrť s charakterem, s historií, s nezaměnitelnou duší. Čtvrť, kde se lidé nebáli říct, co si myslí, kde se pilo pivo a zpívalo do noci. Dcera legendárního herce a dabéra Františka Filipovského – muže, jehož hlas znal každý Čech – vyrůstala v prostředí, kde kultura nebyla výsadou, ale každodenním chlebem.

Svou kariéru zahájila v roce 1958 v Československé televizi a záhy se stala tváří, bez níž si česká zábava nedovedla představit ani jeden večer. Členství v legendárním Divadle Semafor (1959–1963), kde po boku Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého zpívala a hrála v době, kdy toto divadlo bylo synonymem svobody a radosti, zanechalo v její umělecké duši nesmazatelný otisk. Její největší hit „Včera neděle byla" zná dodnes každý, kdo v Čechách vyrůstal.

Ale Filipovská není jen hlas a tvář z televize. Je to člověk hluboce zakořeněný v Praze – v jejích ulicích, dvorech, kavárnách a hospodách. A právě proto, když se rozhodla napsat knihu o pražských restauracích, nevznikl suchý gastronomický průvodce. Vzniklo osobní vyznání lásky městu, které ji formovalo.

Pavlína Filipovská při psaní knihy nebyla sama. Po jejím boku stál její manžel Lubomír Trávníček – spoluautor, který do textu přinesl to, co každé dobré vyprávění potřebuje: pevnou faktografickou kostru a historický kontext. Zatímco Pavlína Filipovská dodává osobní prožitek, teplo a humor, Trávníček zajišťuje, aby za každým příběhem stála skutečná historie. Výsledkem je dokonalý tandem – čtete s radostí a zároveň se dozvídáte.

Kniha začíná kapitolou nazvanou prostě a výstižně „Praha pohostinná" – a tímto názvem vlastně říká vše. Praha vždy byla městem, které umělo přijmout hosta. Městem křižovatek, kde se potkávali obchodníci z celé Evropy, umělci hledající inspiraci, studenti hledající poznání a prostí lidé hledající sklenici dobrého piva a kousek teplého jídla.

Tato pohostinnost má v Praze hluboké kořeny. Sahá do středověku, kdy se pod hradbami Starého Města otvíraly první krčmy, kde se čepovalo domácí pivo a pekl chléb. Sahá do doby Karla IV., který z Prahy učinil jedno z nejvýznamnějších měst tehdejší Evropy. Sahá do barokní éry, kdy šlechtické paláce a měšťanské domy na Malé Straně a Starém Městě hostily hosty z celého světa.

A právě do tohoto světa vás Pavlína Filipovská s Lubomírem Trávníčkem zvou.

Pokud existuje v Praze hospoda, která je sama o sobě institucí, pak je to bezpochyby U Fleků. Pivovar a restaurace s historií sahající až do roku 1499 – to není jen číslo, to je závratná hloubka času. Když si dnes sednete v jejich gotickém sále a objednáte si tmavé pivo, sedíte na místě, kde se čepovalo pivo ještě za vlády Jagellonců.

Název podniku pochází od manželů Flekových, kteří pivovar zakoupili v 18. století, a od té doby se jméno U Fleků stalo synonymem pro pražskou pivní kulturu. Pavlína Filipovská toto místo popisuje s láskou a respektem, který si taková instituce zaslouží – a zároveň s osobním nadhledem člověka, který sem chodil ne jako turista, ale jako Pražanka.

Podobně starobylou historií se může pochlubit pivovar a hospoda U Medvídků na Národní třídě. Zmínky o tomto podniku sahají do 15. století a po celá staletí byl U Medvídků jedním z center pražského společenského života. Pivo se tu vařilo nepřetržitě po generace, hosté přicházeli a odcházeli, Praha se měnila – ale U Medvídků zůstávali.

Dnes je tento podnik znám mimo jiné jako místo, kde se čepuje jedno z nejsilnějších piv v České republice. Ale Filipovská nám připomíná, že za každou sklenicí stojí příběh mnohem hlubší než jen procenta alkoholu.

U Pinkasů na Jungmannově náměstí má ve světě pražských pivnic zvláštní místo. Právě sem byl v roce 1843 přivezen první sud plzeňského piva do Prahy – a tato událost změnila pražskou pivní kulturu navždy. Jakub Pinkas, zakladatel podniku, tak nevědomky zapsal své jméno do gastronomické historie celé země.

Filipovská toto místo popisuje s vědomím jeho historického významu – ale také s osobní vřelostí. U Pinkasů není muzeum, je to živá pivnice, kde se duch minulosti prolíná s přítomností tak přirozeně, jako se prolévá pivo do džbánu.

Málokteré místo v Praze nabízí takový pohled jako Nebozízek – restaurace zasazená do svahu Petřína s panoramatem, které bere dech. Sem se chodilo a chodí za výhledem, za klidem, za pocitem, že celá Praha leží u vašich nohou.

Filipovská, která Prahu miluje celým srdcem, popisuje Nebozízek s obzvláštní něhou. Je to místo, kde se člověk zastaví, nadechne a uvědomí si, jak krásné město má to štěstí obývat. A k tomu dobrá kuchyně a příjemná obsluha – co víc si přát?

Přímo u Karlova mostu, v jednom z nejkrásnějších domů celé Prahy, se nachází U Tří pštrosů – podnik s historií sahající do 17. století. Dům, jehož fasádu zdobí tři pštrosi (odtud název), byl původně majetkem Jana Fuxe, obchodníka s pštrosími pery, která byla v té době módním artiklem pro zdobení klobouků.

Dnes je U Tří pštrosů hotelem a restaurací, ale atmosféra místa zůstává nezaměnitelná. Sedět zde u okna s výhledem na Karlův most a Vltavu je zážitek, který se těžko popisuje slovy – ale Filipovské se to daří.

Praha má jednu zvláštní vlastnost: za zdánlivě obyčejnými dveřmi nebo průjezdem se může skrývat celý jiný svět. Přesně tak je to s Vojanovým dvorem – ukrytou zahradní oázou na Malé Straně, která patří k nejromantičtějším místům celého města.

Tato zahrada s restaurací je místem, kde čas plyne jinak. Kde se dá zapomenout na shon velkoměsta a kde se člověk najednou ocitne v tichu, které v centru Prahy téměř neexistuje. Filipovská toto místo popisuje jako jeden ze svých oblíbených – a po přečtení jejího popisu chápete proč.

V sousedství velkolepého Valdštejnského paláce se nachází Waldštejnská hospoda – podnik, který nese jméno jednoho z nejambicióznějších mužů české historie, generalissima Albrechta z Valdštejna. Atmosféra místa je tomu odpovídající: noblesní, historická, s pocitem, že každý kámen zde skrývá příběh.

Filipovská a Trávníček toto místo popisují s vědomím jeho historického kontextu – a zároveň s radostí, že takové místo v Praze stále existuje a stále slouží svému původnímu účelu: pohostit hosta.

Jedna z nejstarších pivnic v Praze, U Svatého Tomáše na Letenské ulici na Malé Straně, má kořeny sahající do 14. století, kdy augustiniánský klášter začal vařit pivo pro své potřeby i pro hosty. Klášterní pivovarnictví bylo ve středověku běžnou praxí – mniši považovali pivo za „tekutý chléb" a jeho výroba byla považována za řemeslo hodné zbožného člověka.

Dnes tato pivnice stále dýchá duchem své klášterní minulosti – kamenné klenby, dřevěné stoly, přítmí a vůně piva. Místo, kde se člověk cítí jako v jiném století.

Na Malostranském náměstí se skrývá jeden z nejkrásnějších barokních domů Prahy – dům U Glaubiců, pojmenovaný po rodině, která jej vlastnila v 18. století. Restaurace v tomto prostoru nabízí něco, co je v dnešní době vzácné: autentickou historickou atmosféru bez přehnaného turistického lesku.

Filipovská toto místo zmiňuje jako příklad toho, jak Praha dokáže překvapit i ty, kteří si myslí, že ji znají nazpaměť.

Jedním z nejkrásnějších nápadů celé knihy je zařazení autentických receptů z navštívených podniků. Filipovská a Trávníček totiž pochopili něco důležitého: gastronomická paměť není jen v textech a fotografiích. Je v chuti. A chuť si můžete odnést domů.

Recepty v knize nejsou složité ani elitářské. Jsou to recepty z české kuchyně v tom nejlepším slova smyslu – poctivé, sytné, voňavé. Svíčková, která se rozplývá na jazyku. Husté polévky, které zahřejí v zimě. Dezerty, které připomenou babiččinu kuchyni. Vařit podle těchto receptů znamená vařit kousek Prahy – a to je dar, který jen tak někdo nedá.

Možná si říkáte: kniha vyšla v roce 2002, co mi může říct o dnešní Praze? Odpověď je paradoxně jednoduchá: právě proto ji číst. Protože Praha se mění. Historické podniky zavírají, nahrazují je turistické restaurace bez duše, kde se podává průměrné jídlo za přemrštěné ceny hostům, kteří stejně neví, co hledají.

Kniha Filipovské a Trávníčka je záchrannou sítí paměti. Je to dokument, který zachycuje Prahu v okamžiku, kdy ještě silně dýchala svou historickou identitou. Číst ji dnes je jako otevřít časovou kapsli – a zároveň jako dostat seznam míst, která stojí za to navštívit a ověřit, zda jejich duch přežil.

Mnohá přežila. U Fleků, U Medvídků, U Pinkasů, U Tří pštrosů, Nebozízek, Vojanův dvůr – tato místa stále existují a stále v sobě nesou onu nezaměnitelnou atmosféru, kterou Filipovská tak mistrně popsala.

Níže je stručná orientační tabulka k hlavním podnikům z článku. Slouží jako praktický doplněk k vyprávění Pavlíny Filipovské; podrobné vysvětlení najdete v následném FAQ.

Ano, U Fleků je dodnes funkční historický pivovar a restaurace a patří k nejznámějším pražským podnikům vůbec. Současné cestovatelské blogy i videa ji popisují jako velký podnik v centru města, kde se stále vaří vlastní tmavé pivo a na čepu je několik druhů piva z místního pivovaru.

Atmosféra odpovídá tomu, co v článku popisuje Pavlína Filipovská: velké sály, zahrádka, ruch, turisté i domácí hosté, živá hudba v některých částech dne. U Fleků je jedním z nejjistějších bodů, kde můžete přímo porovnat literární popis s dnešní realitou.

Ano, U Medvídků dnes funguje nejen jako historická restaurace, ale i jako hotel s vlastním minipivovarem. Podle aktuálního popisu ubytování se podnik nachází v centru Prahy v ulici Na Perštýně a součástí objektu je vlastní pivovar a restaurace, takže spojení jídla, piva a historie, které zdůrazňuje kniha, se dochovalo i v dnešní podobě.

Hosté v recenzích oceňují právě možnost ochutnat místní pivo přímo v historickém prostředí, což odpovídá tomu, jak Pavlína Filipovská vnímá „hospody s duší“ – jako místa, kde se chuť spojuje s příběhem domu. Z pohledu dnešního čtenáře tak U Medvídků představuje jeden z těch podniků, kde se dá dobře zažít propojení středověké tradice s moderním gastronomickým provozem.

Ano, U Pinkasů je i dnes aktivní restaurace a pivnice a stále se hlásí ke své dlouhé tradici české kuchyně a plzeňského piva. Aktuální popisy ji uvádějí jako proslulou českou restauraci v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí, rozdělenou do několika podlaží, z nichž každé má vlastní atmosféru.

Dopravní průvodce Moovit navíc potvrzuje konkrétní adresu Jungmannovo náměstí 16 v Praze 1 a nabízí trasy MHD přímo k restauraci, což dokládá, že podnik je stále běžnou součástí městského provozu. To znamená, že legenda o prvním plzeňském pivu v Praze, kterou kniha připomíná, dnes není jen historickou vzpomínkou, ale stále „žije“ v podobě fungující pivnice. Pro čtenáře knihy tak U Pinkasů představuje ideální místo, kde si ověřit, jak vypadá tradice plzeňského piva v současné Praze.

Restaurace Nebozízek jako výrazné místo na svahu Petřína se v současných zdrojích stále objevuje, především jako orientační bod v popisech okolních atrakcí. V jednom z aktuálních příspěvků je explicitně uvedeno, že daná atrakce se nachází „hned vedle restaurace Nebozízek“, což naznačuje, že podnik jako takový nadále existuje nebo je alespoň v místní paměti stále živý.

Zároveň ale došlo ke změnám v provozu petřínské lanovky: podle Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru po obnovení provozu lanovka již nebude při jízdě dolů stavět na Nebozízku, takže přímé napojení lanovky na restauraci bude omezené. Pro návštěvníka to znamená, že se k Nebozízku pravděpodobně dostane spíše pěšky z horní stanice Petřín nebo z okolních cest, než že by vystoupil přímo u zastávky, jak tomu bývalo dříve. Kouzlo místa, tj. výhled na Prahu a atmosféra svahu, ale zůstává přesně takové, jak je v článku popsáno – jde spíše o změnu dopravního komfortu než o zaniknutí podniku.

Ano, dům U Tří pštrosů u Karlova mostu dnes funguje jako hotel a restaurace, takže místo je živé a můžete ho navštívit. Podle aktuálního hotelového webu se podnik nachází na Dražického náměstí 12, hned u Karlova mostu, a nabízí ubytování i restauraci v historickém domě s barokními a renesančními prvky. To navazuje na tradici, kterou kniha popisuje: dům zdobený třemi pštrosy, původně spojený s obchodem s pštrosími pery, dnes slouží jako pohostinské zařízení, v němž se dá sedět „u okna s výhledem na most“ přesně tak, jak Pavlína Filipovská líčí. Procházka po stopách knihy tedy U Tří pštrosů rozhodně zahrnovat může, byť dnešní provoz je částečně orientován i na hotelové hosty.

Ano, Vojanův dvůr v Malé Straně dnes existuje v podobě moderního hostince v blízkosti Karlova mostu. Aktuální videopříspěvky ho popisují jako moderní zájezdní hospodu s vlastním pivem v srdci pražské Malé Strany, jen pár minut chůze od Karlova mostu. Zaznívá zde, že jde o kombinaci historického prostředí a současné gastronomie, což dobře odpovídá duchu místa, jak jej zachycuje kniha – zahradní dvůr, klid za zdmi, přitom pár kroků od nejrušnějších ulic. Charakter podniku se samozřejmě vyvíjí, nabídka jídel a piv se může lišit od doby vydání knihy, ale základní myšlenka „skryté oázy v centru města“ zůstává zachována.

Z dostupných aktuálních zdrojů se konkrétní „Waldštejnská hospoda“ jako fungující podnik na Malé Straně dnes jednoznačně nepodařilo dohledat. V mapách a cestovatelských komentářích se samozřejmě objevuje Valdštejnský palác a Valdštejnská zahrada, které jsou významnými památkami a veřejně přístupnými prostory, ale samotná hospoda pod tímto jménem v jednoznačné podobě zde uvedena není. Je tedy pravděpodobné, že podnik, jak jej pamatuje Pavlína Filipovská, buď zanikl, změnil majitele a název, nebo byl nahrazen jiným gastronomickým provozem, který se v dnešních zdrojích prezentuje jinak. 

Pro účely článku je ale podstatné, že kniha zachycuje atmosféru šlechtického okolí Valdštejnského paláce, kterou si čtenář může dodnes vychutnat například procházkou Valdštejnskou zahradou, i když konkrétní hospoda už nefunguje tak jako na přelomu století.

Historická klášterní pivnice U Svatého Tomáše, spojená s augustiniánským klášterem na Malé Straně, dnes v dostupných zdrojích nevystupuje jako aktivní restaurace pod přesně tímto názvem a na této adrese. Naopak se v Praze objevuje jiný podnik s podobným jménem „Pivnice U Tomáše“, který se ale nachází na Kutnohorské ulici v jiné části města a nelze ho považovat za přímého pokračovatele klášterního podniku na Letenské ulici. To znamená, že atmosféra „tekutého chleba v klášterních klenbách“, kterou kniha popisuje, v dnešní době pravděpodobně existuje spíše v podobě jiných historických pivnic než právě v U Svatého Tomáše na Malé Straně.

Pro čtenáře je dobré vnímat tento rozdíl: Pavlína Filipovská zachycuje paměť místa, které v době psaní knihy fungovalo, ale městská gastronomická mapa se od té doby změnila a konkrétní podnik v původní podobě už nejspíš neexistuje.

Ano, restaurace U Glaubiců na Malostranském náměstí dnes existuje a funguje jako podnik nabízející českou i mezinárodní kuchyni. Firemní katalog Firmy.cz ji uvádí jako aktivní restauraci v historickém barokním domě, s možností konání tematických hodů a hostin, a zmiňuje, že na čepu je Pilsner Urquell, což potvrzuje pokračující pivní tradici místa. Zároveň recenze na Yelp, aktualizovaná v srpnu 2026, uvádí přesnou adresu Malostranské náměstí 266/5, otevírací dobu a fotografickou dokumentaci interiéru, z čehož je patrné, že podnik je i dnes plně v provozu.

Procházka po Malé Straně tedy může U Glaubiců zařadit jako jeden z autentických barokních prostorů, kde se dá současně dobře najíst a nasát atmosféru domu, o němž kniha tak poutavě vypráví.

Ano, pokud čtenář přistoupí ke knize jako k osobnímu a historickému průvodci, nikoli jako k aktuálnímu seznamu podniků, může podle ní velmi dobře naplánovat tematickou procházku. Z praktického hlediska je vhodné vybrat si hospody, u nichž máme potvrzený současný provoz: U Fleků v centru města, U Medvídků na Národní třídě, U Pinkasů uJungmannova náměstí, U Tří pštrosů u Karlova mostu, Vojanův dvůr jako skrytý dvůr na Malé Straně a U Glaubiců na Malostranském náměstí.