Nadváha u dětí je téma, o kterém se mluví čím dál tím více – a právem. Počet dětí s nadváhou nebo obezitou v České republice i po celém světě rok od roku roste. Ale proč? Co se vlastně změnilo? A co s tím můžeme jako rodiče dělat?

Lucie Kohoutová, autorka knihy Kuchařka pro Matýska aneb Když nechcete mít doma malého cvalíka, to zná moc dobře. Sama se léta potýkala s nadváhou svého dítěte. Nebyla to žádná dramatická chvíle – žádný šok u lékaře, žádné varující číslo na váze. Bylo to postupné, nenápadné, skoro neviditelné. A přesně v tom tkví největší záludnost dětské nadváhy.

Dítě roste. Přibývá na výšce i na váze. Kdy je ta váha ještě v pořádku a kdy už ne? Kdy je dítě jen „v plném zdraví", jak říkávaly babičky, a kdy je čas začít se zamýšlet nad tím, co mu dáváme na talíř?

Tyto otázky si klade stále více rodičů. A odpovědi nejsou vždy jednoduché.

Světová zdravotnická organizace (WHO) označuje dětskou obezitu za jedno z nejzávažnějších veřejných zdravotních problémů 21. století. V České republice má nadváhu přibližně každé páté dítě školního věku. To není malé číslo – to je každý pátý žák ve třídě.

A přitom ještě před třiceti čtyřiceti lety byl „tlusťoch" ve třídě spíše výjimkou. Co se tedy stalo? Co se tak zásadně změnilo?

Tohle je asi nejčastěji zmiňovaný důvod – a oprávněně. Generace dnešních rodičů vyrůstala venku. Po škole jsme hodili tašku do kouta a vyrazili na hřiště, na kolo, do lesa. Nikdo nás nemusel nutit. Pohyb byl přirozená součást dne.

Dnešní děti tráví odpoledne jinak. Telefon, tablet, počítač, herní konzole – digitální svět je pohltí způsobem, který jsme jako děti vůbec nezažili. Průměrné české dítě tráví před obrazovkou několik hodin denně. A to jsou hodiny, které dříve trávilo v pohybu.

Přitom pohyb není jen o spalování kalorií. Je to o rozvoji metabolismu, o budování svalové hmoty, o nastavení tělesných procesů, které ovlivňují celý život.

Jídelníček moderní rodiny se za posledních třicet let dramaticky proměnil. Průmyslově zpracované potraviny, fast food, slazené nápoje, sladké tyčinky jako svačina – to vše se stalo součástí každodenního života. Supermarkety jsou plné levných, kaloricky nabitých potravin s minimální nutriční hodnotou.

Cukr je dnes skrytý téměř všude – v jogurtech, v kečupu, v cereáliích, v džusech, které považujeme za zdravé. Děti ho konzumují v množstvích, která by jejich prarodiče vůbec nedokázali uvěřit.

A pak je tu velikost porcí. Porce v restauracích, ale i doma, jsou dnes výrazně větší než bývaly. Naučili jsme se jíst více, aniž bychom si to uvědomovali.

Tohle je téma, o kterém se mluví méně, ale je nesmírně důležité. Děti jsou dnes vystaveny obrovskému tlaku – ve škole, v kolektivu, na sociálních sítích. A stejně jako dospělí, i děti se s emocemi někdy vyrovnávají jídlem.

Sladkost jako odměna, čokoláda jako útěcha, chipsy jako společník u televize – tyto vzorce si děti budují velmi brzy. A pokud je nenaučíme jiné způsoby, jak pracovat s emocemi, jídlo se stane jejich hlavním regulátorem nálady.

Děti se učí tím, co vidí. Pokud rodina pravidelně objednává pizzu, jí u televize a zelenina se na stole objevuje jen o Vánocích, dítě to vnímá jako normu. Stravovací návyky jsou z velké části zděděné – ne geneticky, ale kulturně a rodinně.

To není výčitka rodičům. Je to prostě realita. A dobrá zpráva je, že co se naučilo, lze také odnaučit – nebo přesněji, naučit jinak.

Věděli jste, že nedostatek spánku přímo souvisí s nadváhou? U dětí to platí dvojnásob. Když dítě spí málo, tělo produkuje více ghrelinu – hormonu hladu – a méně leptinu – hormonu sytosti. Výsledek? Dítě má větší chuť k jídlu, zejména na sladké a tučné potraviny.

Dnešní děti chodí spát pozdě – opět kvůli obrazovkám, sociálním sítím, filmům. A chronický nedostatek spánku se na jejich váze postupně podepisuje.

Ne vždy je za nadváhou dítěte pouze životní styl. Někdy hrají roli zdravotní faktory – problémy se štítnou žlázou, hormonální nerovnováha nebo jiné metabolické odchylky. Proto je vždy důležité navštívit lékaře a vyloučit zdravotní příčiny dříve, než začneme měnit jídelníček.

A teď ta důležitá část – co s tím jako rodiče můžeme dělat?

Lucie Kohoutová ve své knize Kuchařka pro Matýska ukazuje, že řešení nemusí být dramatické. Žádné přísné diety, žádné zákazy, žádné vážení porcí. Jde o postupnou, přirozenou změnu – o to, nabídnout dítěti zdravější alternativy jídel, která už zná a má rádo.

Místo sladkých cereálií zdravější snídaně. Místo chipů domácí pomazánka se zeleninou. Místo průmyslové limonády domácí sirup s vodou. Malé kroky, které se v součtu stanou velkou změnou.

Protože právě tak to funguje. Ne šokem, ne zákazem, ne výčitkami – ale laskavou, každodenní změnou toho, co dáváme dětem na talíř.

Možná je to nejdůležitější myšlenka celého tohoto článku. Jídlo by mělo být pro děti radostí, ne bojištěm. Každodenní vaření je příležitost – ukázat dítěti, že zdravé může být chutné, že zelenina nemusí být trest a že sladkost může být i ta, která mu neublíží.

Rodičovství je náročné. Nikdo z nás nemá dokonalý jídelníček, nikdo z nás nevytváří každý den nutričně vyvážené pokrmy z bio surovin. A to je naprosto v pořádku. Důležité je směřování – malé, každodenní kroky správným směrem.

A právě k tomu vám může pomoci kuchařka, která vznikla z reálného života, z reálné kuchyně a z reálné lásky matky ke svému dítěti.

Pokud vás toto téma oslovilo a hledáte praktický první krok, sáhněte po knize Nakladatelství Dona Kuchařka pro Matýska aneb Když nechcete mít doma malého cvalíka od Lucie Kohoutové. Najdete v ní recepty na snídaně, polévky, hlavní jídla, pomazánky, saláty, pečivo, sladkosti i domácí nápoje – vše připravené s ohledem na zdraví dětí, ale především s ohledem na jejich chuťové buňky.

Protože nejlepší dieta je ta, které se dítě samo nevzdá.

Článek vznikl na základě knihy Kuchařka pro Matýska aneb Když nechcete mít doma malého cvalíka, autorka Lucie Kohoutová.